Tato práce se v širším kontextu zabývá vlivem ikonických staveb na vývoj centra města Brna.
Abychom byli schopni posoudit jaký dopad mají ikonické stavby na své okolí je zapotřebí si je nejprve definovat a vymezit jaké stavby lze považovat za ikonické.
Při nahlédnutí do etymologického slovníku zaznamenáme, že ikona je slovo pocházející z řeckého εἰκών (eikōn), znamenající podobu resp. obraz. Tato definice je přejata klasickou latinou a setrvává až do 19. století kdy se začíná rozširovat její moderněší poněkud posunuté pojetí ve formě slova “image”. Ikona je tedy zpodobněním něčeho a lze ji definovat i slovním spojením “něco jako” Vedle této definice se objevují i jiné popisující např. ikony náboženského významu převážně v pravoslaví a take se objevuje její zdrobnělá forma v oblasti informačních technologií (ikonka), kde reprezentuje obraz aplikace nebo souboru.
Z mého ryze subjektivního pohledu považuji za ikonickou stavbu tu, která ve mně a stejně tak i v ostatních vyvolává okamžitou reakci a okamžiou představu, tedy jeji image ihned působí. Naopak u běžných staveb se pocit a dojmy obejvují až jejich užíváním. Obdobný názor má i Charles Jencks v knize “Iconic building: The power of enigma”, kde ji vyjadřuje pojmem „enigmatic signifier”; v češtině se používá podobný výraz před-stavit a lze zaznamenat i pojem před-pocit.
Názorným příkladem demonstrujícím okamžité působení ikonických objektů je hodinový stroj umístěný na Náměstí Svobody v Brně před obchodním domem Omega. Jedná se o černou kamennou plastiku ve tvaru projektilu autorů Oldřicha Rujbra a Petra Kameníka. Tato plastika měla ihned po uvedení do provozu a možná i dříve, kdy existovala jen ve formě nákresů, mnoho přezdívek a obrazů, tedy hotovou image a stala se tak ikonickou byť často v negativním smyslu slova a často s pejorativním nádechem.
Ikonická stavba tedy je jakýsi psychologicko-sociální konstrukt a velkou roli hraje její percepce tedy to jak v daný okamžik působí na smysly a jakým subjektivním odrazem objektivní reality v našem vědomí stavba je (či není).
Podmínky vzniku ikonických staveb jsou dale formované i společenskými souvislostmi a často pozorujeme jejich vznik ve vlnách, obvykle v obdobích ekonomické konjunktury či v obdobích optimismu ve společnosti a dost možná souvisí i s vyšší společenskou poptávkou po určitých zlomových bodech v historii viz. výstavba Eiffelovy věže během belle époque v roce 1889 postavené u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy. Je třeba také ale zdůraznit, že ikonické stavby většinou nevznikají záměrně ale stávají se ikonickými jaksi mimoděk, neplánovaně.
Jistým druhem ocenění ikonických staveb bývá jejich výskyt v uměleckých dílech, filmech, klipech kde často plní funkci identifikátoru časoprostoru. Nelze také pominout, že ikonickou může být stavba např. jen v určitém období ale později např. vlivem okolní kvalitnější zástavby se tato její percepce vytrácí.
20. století je stoletím mnoha disturbancí. Disturbance je z ekologického pohledu definována jako dočasná změna obvyklých podmínek, která však způsobuje podstatnou změnu v ekosystému. Toto narušení prostředí přináší jak nepříznivé, tak i příznivé vlivy které se mohou projevovat i evolučně. Budemeli považovat architekturu za ekosystém obsahující estetické a stavební činitele pak lze přeneseně říci že disturbance společenské stejně jako například válečné konflikty a ostatní rychlé změny probíhající ve 20. století a následujících letech se výrazně projevily i v ní a přinesly s sebou podobně jako disturbance ekologické jak negativní tak pozitivní vlivy reflektované dobovou architekturou.
Jak již bylo uvedeno v předchozím textu – ikonické stavby se objevují ve určitých vlnách a pozitivním činitelem pro jejich vznik je zejména ekonomická konjunktura (zdroje) a společenský optimismus (chuť tvořit). Jiným katalyzátorem ikonických staveb může být hegemonie vládnoucí skupiny (nacismus, komunismus, jiné diktatury), jejich vliv a zejména jejich ikonická funkce však mizí s časem a nebudeme se jim v této části věnovat.
V souvislostech disturbancí minulého století i Brno zaznamenalo ve 20. století dynamický rozvoj, který se projevil rovněž v architektuře. Přiliv venkovského obyvatelstva do města po roce 1900 související s expanzí strojírenského a textilního průmyslu s sebou přinesl i explozi populační jež pokračovala následně během celého 20. století. Zpočátku století však ve městě převládalo německé obyvatelstvo, které se snažilo udržet německý ráz vnitřního města. Tento poměr se změnil až po 2. světové válce. Na dokončené okružní třidě se mohl návštěvník procházet mezi reprezentačními veřejnými budovami a parky, zároveň se mu ale naskytl pohled na staveniště v historickém centru, kde mizely staré budovy a vyrůstaly stavby nové odpovídající ambicím a požadavkům obchodníků a průmyslníků. Kromě soukromých vil a nájemních domů, kterým se v následujícím textu nebudeme vice věnovat, vznikaly ve 20. století take občanské stavby sloužící účelu společenskému. Mezi nimi se objevilo hned několik, které lze směle označit i na základě definice uvedené v předchozím textu jako ikonické. Zejména se jedná o stavby z let 60tých reprezentované hotely International (1962) a Continental (1964), z let 70tých pak Bílý dům na Žerotínově náměstí a take stavby vzniklé po roce 2000 – Velký Špalíček (2001), OC Omega, Parkovací dům Rozmarýn, Galerie Vaňkovka (všechny 2005), Triniti Office Center (2009), OC Letmo (2013), Domini Park (2016) a Tržnice Brno (2017).
Přejděme nyní v dalším textu k intelektuálnímu pokusu s cílem posoudit vliv ikonických staveb města Brna na vývoj městkého centra. Předem je nutné zdůraznit, že posouzení tohoto vlivu je čistě subjektivní a vyjadřuje myšlenkové pochody a názory autora textu. U staveb samotných pak budeme postupovat chronologicky dle doby jejich vzniku, od nejstarších k nejmladším.
Je více než zřejmé, že u zmíněných staveb lze vypozorovat větší čí menší pozitivní nebo negativní vliv na vývoj městského centra. Vliv vyjádřený dopady do sféry soaciální, kulturní, ekonomické, architektonické.
Městské centrum stejně jako město samotné je živoucí organismus. Mění se v čase, vyvíjí, rozpíná. Přizpůsobuje se růstu počtu obyvatel, rostoucím nárokům na kvalitu bydlení, měnícímu se životnímu stylu a novým technickým možnostem.
Toto přizpůsobení bylo a je patrné i u obou brněnských hotelů realizovaných v 60. letech minulého století konkrétně u hotelů International (1959-62) a Continental (1961-64).
Hotel International se nachází v Husově ulici v Brně, a jedná se o jednu z nejvýznamnějších a nejlépe zachovaných staveb bruselského stylu v České republice. Jedenáctipodlažní hotel byl postaven v letech 1959–1962 podle návrhu Arnošta Krejzy a Miloše Kramoliše, kteří částečně vycházeli z návrhu architekta Viléma Kuby z roku 1957. V době otevření disponoval hotel 301 pokoji s kapacitou 700 osob a pracovalo v něm okolo 300 zaměstnanců. Dnes je hotel v majetku soukromé společnosti. Hotel Continental pak byl postaven v letech 1961–1964 podle projektu architekta Zdeňka Řiháka nedaleko centra města v Kounicově ulici ve čtvrti Veveří a stal se na začátku 60. let 20. století druhým velkým hotelovým brněnským projektem, jehož úkolem bylo navýšit ubytovací kapacity ve městě, a to zejména v době konání veletrhů na brněnském výstavišti. Původním záměrem bylo zřídit ubytovací zařízení ve stylu turistické ubytovny, poté ale byla kategorie zařízení změněna a nově se z něj stal plnohodnotný hotel se jménem Continental. Interiér byl realizován v bruselském stylu, disponoval celkovou kapacitou 336 lůžek ve 108 dvoulůžkových a 110 jednolůžkových pokojích. Zkusme se nyní zamyslet nad vlivem obou staveb na centrum města. Jaký měly nebo mají dopad, jak působí na centrum? Z mého pohledu vychází tento vliv ze samotné polohy staveb. Husova ulice stejně jako ulice Kounicova se nacházejí v blízkosti samotného městského centra, hotely jsou tedy vyhledávány právě z těchto důvodů. Řada nadnárodních firem je má například uvedeny jako doporučené pro ubytování svých zahraničních pracovníků a ti se do nich opakovaně vracejí případně v nich bydlí dlouhodobě. Oba hotely tedy na centrum působí jednak primárně jako oceňované stavby čímž kultivují své okolí, sekundárně pak působí přes hosty v nich ubytované, jedná se o jakousi zásobárnu turistického ruchu. základní tábor, ze kterého ubytovaní vyrážejí za svou prací, za zábavou, na procházky, poznávají město a při návratu domů navíc dělají městu Brnu pozitivní reklamu. Lze namítnout, že tito hosté by mohli být ubytováni i jinde, za předpokladu, že by oba hotely neexistovaly, leč tento argument se může jevit jako lichý, řada ubytovaných totiž záměrně vyhledává pro své ubytování specificky tyto hotely, ať už z důvodů jakehosi genia loci, tak z důvodů ryze pragmatických daných jejich polohou a je vysoce pravděpodobné, že při neexistenci těchto staveb by vůbec nebydleli v širším centru města.
Přesuňme se nyní v našem povídání o jednu dekádu kupředu, do let 1974-76, kdy byla v Brně na Žerotínově náměstí, realizována stavba Bílého domu. Tato osmipodlažní administrativní budova byla podle návrhu architektů Miroslava Spurného a Františka Jakubce postavena pro brněnský Městský výbor KSČ, z tohoto ohledu je tedy její vliv před rokem 1989 z historického kontextu spíše negativní. Po roce 1989 se objekt stal sídlem zdravotnického střediska s poliklinikou a sídlila tam do roku 2013 i Vyšší zdravotnická škola. Stavba tak dnes slouží širší veřejnosti jako dům zdraví s řadou specializovaných lékařských praxí. Dnes je kromě zmíněné polikliniky součástí objektu také předsazený multifunkční sál Břetislava Bakaly, pojmenovaný po brněnském hudebním skladateli a dirigentovi. Tento sál je určen až pro 300 osob s možností projekce filmů, koncertů, přednášek a dalších aktivit. Dopady stavby do kulturní sféry jsou tedy patrné, dramaturgicky se v sále konají akce zaměřené na multikulturalita, charitu a menšiny resp. menšinové žánry a solidarní projekty. Za zmínku stojí Tmavomodrý festival sloužící k setkání nevidomých a slabozrakých dětí s účastí veřejnosti, Babylonfest tj. dny brněnských národnostních menšin a Brněnská šestnáctka jako mezinárodní festival krátkých filmů. Kavárna Atlas, reprezentant současných brněnských kaváren umístěná rovněž v budově, pak plní funkci místa setkávání brněnských intelektuálů, studentů a je tedy svébytným nositelem kutlurnosti a vzdělanosti. Škoda jen, že se plánuje prodej budovy po roce 2020, kdy ji městká část nabídne sokromému majiteli, její budoucí směřování je tak velice zastřené.
Velký Špalíček, nákupní a zábavní centrum se nachází v městké části Brno-střed. Byl otevřen v roce 2001 na místě středověké zástavby vybombardované běhěm 2. světové války, konkrétně v roce 1944. Centrum bylo navrženo firmou Imag Arhitects a ihned se stalo velice diskutovaným a to nejen v rámci odborné ale i laické veřejnosti. Jak známo tak během otevření létala vzduchem rajčata na protest proti této stavbě. A stavba je to vpravdě ikonická, zde bohužel v pejorativním slova smyslu. Z mého pohledu se jedná o nevratnou ztrátu v rámci historického centra, jejímž jednoznačným negativem bylo stržení dalších historických domů ve vnitřním městě, kde bylo původně asi pět stovek historických domů, z nichž dodnes zůstala stát asi pětina a výstaba Špalíčku jejich počet ještě snížila. Budova nepřinesla do centra města žádnou architektonickou hodnotu, což by se v historickém jádru stávat nemělo. Problematický byl podle mého soudu také výběr stavitele, velikost stavby nebo nesourodě použitý material stejně jako prostorová objemnost stavby vzhledem k místu výstavby. Poněkud kontroverzně se jeví i absence výběrového řízení na projekt stavby. Brňané sice vzali stavbu do jisté míry za svou a protestní hlasy během 17ti let utichly, nicméně i dnes se přínos stavby jeví vice negativně než pozitivně. Další polemiku vyvolává také umístění multiplexu v centru města, jeho kulturní přínos není velký a navíc se vytvořil tlak na tradiční kina, která tento stav často neustála. Masová zábava tedy zvítězila, což se jeví jako další políček do kulturní tváře města jako celku.
Obchodní dům Omega autorů Kuby a Pilaře na Náměstí Svobody se v kontextu výstavby Velkého Špalíčku řadí naopak k realizacím s vlivem spíše pozitivním. I u této stavby existuje jistá kontroverze daná faktem, že polyfunkční dům Omega zavrhuje tradici a chce se stát symbolem nového věku. Vkliňuje se tak mezi silnou historizující architektonickou tradicí XIX. století a tvůrčí výkony meziválečného období. Omega dominuje prostoru náměstí svým suverénním průčelím. Ve dne staví na odiv hladkou nicotu šedozeleného skla a tmavých linií, zatímco večer provokativně zazáří chladnou zelení. Dům se tváří izolovaně, uzavřeně a kompaktně a na první pohled zde není žádná souvislost s okolím. Navíc stavba pluje proti většinovému názoru Brňanů, kteří by místo ní raději viděli stabu jinou, více historizující. A právě tato kontroverze definuje ikoničnost stavby, Přitahuje návštěvníky svým zjevem, je diskutována a zůstáva v myslích kolemjdoucích. Architekti Kuba a Pilař vytvořili jednoduchou hru navzájem posunutých hranolů, neprůhledných kostek, které mlčí o svém obsahu a funkci. Snad každý návštěvník si položí otázku, co se skrývá za sklem fasády a jde si stavbu prohlédnou zblízka. Ta tak odkrývá svá tajemství a zároveň plní funkci prodejního místa.
V roce 2005 byl v Brně zprovozněn první parkovací dům Rozmarýn s kapacitou 400 parkovacích míst. Dům je situován při křižovatce ulice Kounicovy a Moravského náměstí. Plní zde důležitou funkci volné parkovací kapacity na okraji historického centra města Brna. V přízemí objektu jsou umístěny maloobchodní jednotky. V dalších nadzemních i podzemních podlažích jsou parkovácí místa pro osobní vozidla. Ve letech 2015-16 byl dům přestavěn na polyfunkční budovu a byla zde vybudována 3 patra moderních kancelářských prostor. Je třeba říci, že ve srovnání například s Prahou Brno není turistické město. Z tohoto důvodu nejsou ulice v centru ani zdaleka primárně zaplněny obchůdky sesortimentem pro turisty, jak je to známo z historického centra Prahy. Maloobchod a služby v centru jsou tak zaměřeny primárně na místní obyvatele a pravidelné návštěvníky z Jihomoravského regionu. Obchody i služby v centru, tak přirozeně svádí souboj s nabídkou obchodních center na periferii či v okrajových částech Brna. Aby byly konkurenceschopné i obchody v centru města, tak musí být unikátní v nabídce a zároveň musí být podpořena ochota občanů v centru nakupovat, málokdo bude ochoten platit výrazný poplatek za parkovaní a absolvovat pravděpodobnou jízdu v dopravní zácpě, aby nakoupil identický sortiment jako v jiném obchodním centru. Naopak bez jistoty kvalitně vyřešeného parkovaní nevzniknou nové obchodní příležitosti. Nejde jen o prostou existenci parkovacích míst, ale také o jejich umístění, technické řešení a také finanční dostupnost. Parkovací dům Rozmarýn, který i přesto, že se dlouho jednalo o jediný parkovací dům u historického centra Brna má problémy s nízkou obsazeností. I proto byl přestavěn v letech 2015-16 byl na polyfunkční budovu a byla zde vybudována 3 patra moderních kancelářských prostor. Residentní parkování plánované pro město Brno by mu mohlo pomoci problémy s obsazeností vyřešit, čímž by jeho vliv na občanské využití ještě vzrostl.
Galerie Vaňkovka otevřená v roce 2005 se nachází jižně od hlavního nádraží v brněnské městské části Brno-střed, v katastrálním území Trnitá, na místě bývalé továrny, kterou roku 1865 založil Friedrich Wannieck. Součástí Vaňkovky je Wannieck Gallery, Slévárna Vaňkovka a samotná nákupní Galerie Vaňkovka Brno. Ve stavbě jsou zakomponovány některé původní budovy někdejší továrny, které doplnily nové objekty. Nákupní centra jsou fenoménem současnosti, odrážejí se v nich znaky vyspělé společnosti a rovněž na na nich můžeme pozorovat výhody i nevýhody konzumního způsobu života. Vliv tohoto reprezentanta novogotické industriální architektury na městské centrum je poměrně zásadní. V pozitivním smyslu Vaňkovka přeměnila původní brownfield, a je tak unikátním projektem revitalizace brownfieldu, která v České republice nemá obdoby, diskutabilní je však její vlastní architektonická hodnota a fakt, že byly téměř všechny budovy chráněného areálu zbořeny. Administrativní budova a budova strojírny, která jako kulturní památka nemohla být ze zákona zbořena byla zrenovována. NC Galerie Vaňkovka je příkladem toho jak lze z nevyužívaného areálu vytvořit úspěšné centrum služeb a obchodu, kterým Vaňkovka z ekonomického pohledu bezesporu je. Tento projekt dal take impuls mnohým investorům a developerům k hledání alternativních řešení umístění nákupních center, která i přes náročnou revitalizaci přinášejí ekonomický užitek. Velikým negativem se však jeví její vliv na centrum města a je dán zejména odlivem kupní síly směrem z centra ven na periferii. To v důsledku způsobilo oslabení pozic malých obchůdku v centru města a v konečném fázi jejich uzavření a mělo tak vliv na vysídlení centra. Obrazně a s nadsázkou řečeno, jeden brownfield nahradil jiný. Podobné stavby tak působí rušivě na klima města, jeví se sice prvoplánově jako úspěšné ale ve skutečnosti přispívají k postupnému úpadku měst zejména v jejich centrech.
